NAUČNÁ STEZKA DOBRUŠKOU S FRANTIŠKEM KUPKOU
Projekt byl spolufinancován z dotace Podpora rozvoje udržitelného cestovního ruchu v Královéhradeckém kraji (2024-2025)
V Dobrušce je dobré gastronomické zázemí, dvě restaurace, pizzerie a několik rychlých občerstvení přímo v centru města. Organizační složka Kulturní zařízení města Dobrušky připravuje návštěvníkům bohatý program plný divadel, koncertů a filmů, město má vlastní filmový festival a pět přístupných expozic. Centrum města je chráněno památkovou zónou a v Ústředním seznamu kulturních památek je na jeho území zapsáno 19 kulturních památek, přičemž mnoho dalších historických objektů tento potenciál má. Najdete zde i několik památek židovských.
Naučná stezka je dlouhá 3 km a je bezbariérová, vhodná pro invalidní vozíky i kočárky. Má tvar smyčky od Šubertova náměstí do Archlebových sadů a symbolicky končí na městském hřbitově. Budete se pohybovat v okolí míst přímo spojených s informacemi na panelech a chodit okolo památek, které znal i František Kupka. V případě nepřízně počasí využijte od května do září expozice muzea. Stezka je dalším z projektů dobrušského muzea, který má podpořit turistiku ve městě. Autorkou čtyř maleb ilustrujících okamžiky ze vzpomínek Františka Kupky je profesionální malířka Adéla Rúčková. Ikony k jednotlivým zastavením naučné stezky vytvořila umělkyně Tereza Pecenová.
ÚVODNÍ INFORMACE A PRŮBĚH STEZKY
Cesta za kořeny světově známého abstraktního malíře Františka Kupky (23. září 1871 v Opočně ‒ 24. června 1957 v Puteaux u Paříže) nás dovede do kraje pod Orlickými horami. Narodil se v nedalekém Opočně, ale od prvního roku života vyrůstal sice v maloměstském, ale velmi dynamicky se rozvíjejícím prostředí Dobrušky. Krajina vstupu do Kladské kotliny i krásy města jeho dětství probleskují mnohým Kupkovým dílem. Poznejte místa, která jsou spojena s formováním osobnosti a díla nejen tohoto malíře, ale také s vlivem jeho rodiny, učitelů či prvního mecenáše Josefa Archleba.
CO ŘÍKÁ HISTORIE?
Počátky města sahají do středověku, kdy na křižovatce obchodních cest vyrostla osada Leštno. Zřejmě už ve 13. století založili vedle této osady páni z Dobrušky město, které nazvali podle svého rodu. Nejstarší písemnost (tzv. Mutinovo narovnání) sepsaná roku 1320 uvádí, že město bylo obehnáno zdí a mělo již některá významná práva.
Závěr 15. až 17. století patří k dobám největšího rozkvětu města, jež se těšilo podpoře nových majitelů opočenského panství, Trčků z Lípy. Po požáru v roce 1565 vyrostlo na spáleništi nové renesanční sídlo a jeho dominantou se stala radnice situovaná doprostřed náměstí. Tato etapa rozkvětu skončila třicetiletou válkou. V barokní době došlo k přestavbě farního kostela a město obohatily plastiky svatých v čele s mariánským sloupem. Rysy baroka nejdeme také ve fasádách některých domů.
Na přelomu 18. a 19. stol. se Dobruška stala jedním z regionálních center národního obrození. Stavební ráz města se výrazně změnil po požárech v letech 1806 a 1866. Stavební ráz města se výrazně změnil po požáru roku 1806. Nebyla např. obnovena původní podloubí, jak dokládá na svých kresbách dobrušský písmák, malíř a cestovatel Alois Beer. Město bylo rychle opraveno a čekaly jej výrazné změny, které přinesla poslední třetina 19. století.
Do takové Dobrušky se přistěhoval v roce 1872 František Kupka se svými rodiči (bylo mu pouhých 13 měsíců). Město stálo na počátku průmyslového rozvoje, bylo plné památek, zákoutí dýchajících historií, hrdé na dědictví obrozenců i skrývající tajné obřady spiritistů. Dobruška se měnila magickým procesem „pokroku" a tyto změny zanechaly v duši introvertního Františka touhu po poznávání a tvorbě něčeho nového, která jej provázela po celý další život.
Procházka Dobruškou za dob Františka Kupky – jednotlivá zastavení stezky je možné rozkliknout pro podrobnější informace. Během trasy minete několik významných míst v Dobrušce, která již existovala v době, kdy tudy procházel František Kupka. Vídal je, inspirovala ho. Zastavte se i u nich!
Zastavení naučné stezky
Židovské památky na Šubertově náměstí
Několik židovských obyvatel se v Dobrušce usadilo již ve 2. pol. 16. století, v roce 1618 to byly čtyři rodiny. Rozrůstající se populace v regionu si roku 1675 vyžádala založení židovského hřbitova na konci Křovické ulice. Za vlády císaře Karla VI. byl vydán mandát o zřizování ghett (v Dobrušce splněný až roku 1721) kdy bylo Židům dáno do dědičného pronájmu pět domů na dnešním Šubertově nám., ze šestého domu vznikla přestavbou synagoga.
Josefínské reformy znamenaly částečné ulehčení v právním postavení Židů a později postupné zrovnoprávnění. Synagoga v 19. století dvakrát vyhořela, interiér si sice ponechal barokní rysy, ale novogotické průčelí získala budova až krátce před narozením Františka Kupky. V sousedním domě čp. 45, který byl původně rabínským domem a židovskou školou, můžete od května do září navštívit historické expozice Vlastivědného muzea Dobruška věnované dějinám města a zdejší židovské minulosti.
Obecná škola
„Tatínek mně mnoho hraček vyřezával a také mě učil záhy kreslit. Kolem třetího roku jsem maloval. Jak jsem se jen mohl dostat k penězům, koupil jsem si barvičky. Začal jsem chodit do školy. Z kreslení jsem neměl známky nejlepší, poněvadž jsem místo těch tvarů jednoduchých maloval radši panáčky, a to jsem odbyl jen tak čerstvo." – F. Kupka
RODIČE A SOUROZENCI FRANTIŠKA KUPKY
Otcem Františka Kupky byl rodák ze Slavětína Václav (1837‒1891), syn tamního rolníka a sedláře. Bydlel v Opočně a pracoval jako vedoucí kanceláře a písař na c. k. notariátu v Opočně. Jeho první manželka Marie Hoňková z Dobrušky zemřela roku 1870 na tuberkulózu v čp. 254 (zbourán v 80. letech 20. stol.) v dobrušské Školní ulici. Dospělosti se nedožily ani jejich dvě děti. Již 14. listopadu 1870 se Václav Kupka ženil podruhé. Druhá manželka Josefa Špačková pocházela opět z Dobrušky. Když se jim 23. září 1971 v Opočně čp. 6 narodil prvorozený syn František, je bydliště její rodiny uvedeno v čp. 323 na Svatodušské ulici, dnešní ul. Fr. Kupky.
OTEC NA RADNICI
Dobrušská městská rada, ještě pod vedením konzervativního starosty Františka Laichtera, v těch časech zřídila funkci tajemníka a účetního. Františkův tatínek vycítil možný kariérní postup, nemalou roli ale hrálo rodiště manželky Josefy, jejíž dům zůstal po smrti tatínka a bratra prázdný. 22. října 1872 byl oficiálně zvolen novým tajemníkem v Dobrušce Václav Kupka. Stěhování do Dobrušky muselo proběhnout co nejrychleji, druhorozený syn Vašík přišel na svět 1. ledna 1873 v čp. 323 za kostelem. Než František dochodil obecnou školu, přibyli mu ještě tři sourozenci; 16. července 1974 se Kupkovým narodila dcera Anna (†1877), 6. října 1878 Marie a nakonec 29. ledna 1881 Josef (†1881)
ŠKOLNÍ LÉTA
V roce 1868 byl zákonem zrušen dozor církve nad školami a byly založeny měšťanské školy. V Dobrušce vznikla pětitřídní obecná škola, kterou v letech 1877‒1882 navštěvoval František Kupka. Jeho školní léta však postihlo několik tragédií. Jako osmiletý prodělal černé neštovice, při nichž málem zemřel, a nakonec na památku zanechaly „alespoň" trvalé jizvy v jeho tváři. V roce 1881 Františkovi zemřela na tyfus maminka, krátce po ní nejmladší bratříček. Tyto události zasadily Františkovi do srdce obrovskou ránu. Další následovala. Otec, vědom si své žalostné situace, musel rychle najít ženu, která by se postarala o jeho další děti. Začal si černit prošedivělé vlasy a Františkovi se tím zprotivil. Znovu se oženil v roce 1882 s Alžbětou Martínkovou, s níž si František nerozuměl a utíkal často z domova.
K ZAMYŠLENÍ:
Rok 1883 strávil tzv. „na handlu" opakováním páté třídy na německé škole v Olešnici v Orlických horách. Protože měšťanských škol bylo málo a žákům obecných škol rok povinného studia chyběl, bylo to dostupným a velmi častým řešením. Na takovém výměnném pobytu se chlapci především zdokonalili v němčině.
CO ŘÍKÁ HISTORIE?
V roce 1884 byla škola v Dobrušce rozdělena na pětitřídní chlapeckou a čtyřtřídní dívčí, z toho důvodu došlo ke zvětšení budovy blíže ke kostelu (dívčí škola) a jejímu stavebnímu připojení k nově vybudované chlapecké škole. Původně stály každá samostatně. Dnes v obou budovách sídlí Základní umělecká škola.
Sedlářství Josefa Šišky
„Když jsem vychodil obecnou školu, dali mne k sedlářství. Jednou jsem z toho řemesla utekl do Vambeřic. Díval jsem se na tu spoustu obrazů a soch a ještě dnes cítím ty vznešené dojmy. Jindy jsem se vypravil do svého rodiště Opočna. Je tam klášter františkánů a zase sochy a obrazy. Otcovskou autoritou přinucen, vrátil jsem se k panu Šiškovi, pěkně odprosil, ale krev mne hnala v krátkém čase do světa zas." – F. Kupka
František Kupka toužil po studiu, ale rodina si to vzhledem k počtu dětí nemohla dovolit. Pod nátlakem otce, který z rodiny toto řemeslo dobře znal, nastoupil v necelých 13 letech do učení k sedlářskému mistru Josefu Šiškovi. Ačkoli byl Francek bystrý hoch, v řemesle neprojevoval žádný talent, nebavilo ho a utíkal na tak dlouho, jak mu to množství chleba sbaleného na cestu dovolilo.
POMLUVY A ZÁVIST
Vraťme se na okamžik v čase. Františka Kupku v Opočně pokřtil páter Josef Mnohoslav Roštlapil, autor prvních sepsaných dějin města Dobrušky. V době, kdy se mladý Francek učil sedlářem, šly městem pomluvy, že je levobočkem pana faráře. Sám sedlářský mistr Josef Šiška Františkovi v rozhořčení při nekázni říkával „Copak z tebe bude? Do tohohle řemesla nepatříš vůbec, tvůj táta byl flanďák a ty máš něco po něm". Za pomluvami byly spíše různé žabomyší spory ‒ historická data, matriky ani rysy tváře ničemu takovému nenasvědčují. Václav Kupka byl jako tajemník mezi mlýnskými kameny, ale přijal dynamické změny konce 19. století jako loajální úředník. Když v následujících volbách roku 1887 zvítězila pokroková strana vedená Josefem Archlebem, vzal to jako příležitost.
PRVNÍ VZOR I VZDOR – SEDLÁŘEM NEBO SPIRITISTOU?
Mistr Šiška, mohutný muž s dlouhým plnovousem, postupně shovívavě přehlížel, jak jeho svěřenec dává přednost toulkám, barvám a štětcům před sedlářským nožem a jehlou. Sám byl všestrannou osobností, působil také jako dekoratér, dnes něco jako malíř pokojů. Mimoto zasvětil mladého učně do tajemství spiritismu a využíval jeho soustředěné povahy jako média při duchařských setkáních. Spiritismus pak prostoupil jeho dalším životem jak za studií v Praze, tak při působení v Paříži. Nakonec snad i díky společnému zájmu dostal 16. června 1887 „za vyučenou". Sedlářstvím se už nikdy neživil, dokonce ani na vandru, kam mladíci putovali pro získání zkušeností. Po sérii několika neúspěšných pokusů stát se sedlářským tovaryšem zapřel v Domažlicích svou vandrovní knížku a byl přijat jako učeň u malířského mistra Pecky. Naučil se malovat madony, krajiny a třít barvy.
K ZAMYŠLENÍ:
V průběhu učení zřejmě jako projev vděčnosti, nebo aby ukázal, po čem jeho srdce touží, namaloval František Kupka svému učiteli firemní vývěsní štít s ustrojeným koníčkem, který znáte z předešlého zastavení. Je to zřejmě nejstarší dochované dílo světoznámého malíře.
CO ŘÍKÁ HISTORIE?
V Novoměstské ulici na stejnojmenném předměstí Dobrušky stávala do 50. let minulého století nenápadná chalupa čp. 231, bývalé sedlářství rodiny Šiškovy. Celé prostranství bylo proměněno zejména kvůli rozšiřování silnice – ostrou zatáčkou pod kopcem vedla hlavní trasa od Nového Města nad Metují do Rychnova nad Kněžnou. Po dnešní spojovací silnici č. 14 Dobrušku pohodlně minete. Na náměstí bývalo dokonce autobusové nádraží, k němuž se přijíždělo právě úzkou Novoměstskou ulicí.
Po cestě k dalšímu zastavení si všimněte:
1. Rodný domek F. L. Věka
Přízemní domek za bývalou Vodní branou v Novoměstské ul. patří k nejvýznamnějším památkám města. Historie objektu sahá do 17. století, krov byl postavený nově po požáru roku 1806. Domek představuje dochovanou ukázku zdejší lidové architektury. Roku 1769 se zde dobrušskému kupci Josefu Hekovi narodil syn František, pozdější vlastenec a spisovatel, který se stal pro Aloise Jiráska předobrazem románové postavy F. L. Věk. Od roku 1972 je zde stálá expozice Vlastivědného muzea Dobruška připomínající Hekův život a dílo.
2. Pískovcová socha sv. Vavřince
V dobách dospívání F. Kupky stála tato socha od Ondřeje Deckera z 1. poloviny 18. století v jižním rohu náměstí F. L. Věka.
Archlebovy sady
„Když můj otec trávil dni v kanceláři, matka moje, jako všecky matky, mě nesla s pocitem pýchy na obdiv, jí nebylo dost mě ukazovat leckomu, se zálibou se procházela, mě nesouc na rukou, v zámecké zahradě, a tu se stalo, že jedna z labutí poškádlená patrně pentličkami, jež mi mateřská ješitnost navěsila, skočila a štípla mne do pravé ruky." – F. Kupka
Právě v tomto okamžiku spatřoval malíř symbolické předání uměleckého nadání jakousi nadpozemskou silou.
NAROZENÍ FRANTIŠKA KUPKY
František Kupka se dle matričního záznamu narodil 23. září 1871 v Opočně v čp. 6. Toto město si příliš pamatovat nemohl, krátce po jeho prvních narozeninách se s rodiči přestěhoval do Dobrušky. Nebylo to jen proto, že zde v říjnu 1972 jeho tatínek Václav Kupka získal místo městského tajemníka, ale jistě sehrál nemalou roli vztah maminky Josefy Špačkové k rodné Dobrušce. Dobruška a necelé 3 km vzdálené Opočno mají v mnohém společné dějiny. Dobruška byla městem poddanským a Opočno sídlem feudální vrchnosti, přesto mělo toto sousedství řadu kulturních i společenských vazeb.
PROČ ARCHLEBOVY SADY?
Myšlenka k založení „libosadu" v této lokalitě je v obecní kronice zmíněna již roku 1882, o realizaci bylo rozhodnuto o čtyři roky později, když se po obecních volbách dostal do výboru podnikatel Josef Archleb. V roce 1887 jeho strana další volby vyhrála a stal se starostou města. Na rozložení zeleně spolupracoval knížecí zahradník z Opočna Jan Lichus, bylo vysázeno 950 stromů a asi 4 700 keřů. Krátce na to park hostil hned dvě hospodářské a průmyslové výstavy, které pozvedly význam regionálního podnikání a umožnily jeho růst. Pro tento účel byl postaven rozsáhlý výstavní pavilon, který po skončení výstav Archleb daroval ochotníkům a po přestavbách slouží jako kulturní dům. Začínající malíř František Kupka, podporovaný samotným starostou, na první z výstav v roce 1889 představil svůj obraz Panorama Dobrušky. V roce 1925 byl městský sad po Josefu Archlebovi pojmenován. Před výstavním pavilonem stával otevřený dřevěný altánek, kde se dlouhá léta koncertovalo.
K ZAMYŠLENÍ:
Najděte také pomník padlým v 1. světové válce a památný Žižkův kámen z roku 1924. Děti jistě ocení okrasný hrad, který na tomto místě vznikl již v 19. století. Kaple sv. Jana Nepomuckého byla v novorenesanční podobě opravena restaurátory v roce 2016. Kvůli vandalským útokům (zejména sprejem) musí být velmi často obnovována její fasáda. Kdybyste při prohlídce objevili poškození, kontaktujte nás.
CO ŘÍKÁ HISTORIE?
V době narození Františka Kupky na místě dnešního parku stála pouze malá kaplička sv. Jana Nepomuckého mezi polními plužinami. Před její výstavbou zde od 16. století fungovalo jedno ze tří dobrušských popravišť. Odsouzenci zde byli popravováni zvlášť krutými způsoby ‒ zahrabáváním zaživa, čtvrcením, upalováním a lámáním kolem. První známá poprava byla vykonána roku 1588 a poslední roku 1735. Zakladatelem kaple byl dle ústní tradice syn posledního dobrušského kata Jan Zelinger. Do dnešní podoby byla kaple upravena krátce po založení městského parku.
Bývalá továrna „LA FERME“
„Naučil jsem se malovat čtyři až pět typů krajin, Madonny, sv. Josefy a jiné svaté, jichž jména mi vymizela z paměti. Po čase vrátil jsem se do Dobrušky, kde jsem vyráběl dál naučené, potom i nenaučené obrazy, a sušil je jak Apelles na slunci." – F. Kupka
Josef Archleb byl mimořádná podnikatelská osobnost. Narodil se v Dobrušce 25. června 1843 v domě čp. 6 v Kostelní ulici. Otec vedl obchod s mýdlem, zemřel však, když Josefovi byly tři roky. V Dobrušce vychodil obecnou školu, nižší reálku pak v Náchodě. Odešel do učení ke strýci, lékárníkovi a majiteli výrobny likéru v Jaroměři, ale protože mu rodinné podnikání nestačilo, přesvědčil maminku, aby mohl studovat jako mimořádný posluchač chemii a fyziku na filozofické fakultě a technice v Praze. Rozsah studia zvládl během čtyř semestrů. Už v roce 1865 si v Dobrušce zařídil výrobnu likérů a fotoateliér, první ve východních Čechách. Hned následující rok jej proslavila fotografie Dobrušky zničené požárem. Prostřednictvím starosty Františka Laichtera se snímek dostal až k císaři Františku Josefovi I., který poté přispěl 400 zlatými na obnovu města.
LA FERME
V zahraničí i u nás získal řadu ocenění. Koncem 60. let mu baron Josef Huppmann, majitel kvasinského panství, nabídl místo ředitele továrny na likéry „LA FERME" v bývalém pivovaru v Kvasinách. V roce 1877 přenesl Josef Archleb výrobu do Dobrušky. Vydával a vedl odborný časopis o lékárnictví a vinařství a stal se zakládajícím členem Spolku českých žurnalistů. V nastalých společenských změnách jeho pokroková strana vyhrála volby a v desetiletí 1887‒1897 se stal starostou Dobrušky. Začal okamžitě pracovat, zřizuje městský park, zakládá městskou spořitelnu a archiv, iniciuje jednání o zavedení železnice a navrácení okresního soudu zpět z Opočna do Dobrušky. V letech 1889 (předčil i Prahu) a 1892 byl hlavním iniciátorem krajinských hospodářských a průmyslových výstav v Dobrušce, které přispěly k rozvoji regionálního průmyslového podnikání.
K ZAMYŠLENÍ
Velkou podporu poskytl Josef Archleb rozvoji spolkového a kulturního života v Dobrušce. Divadelníkům přenechal pavilon v městském parku. S tajemníkem svého úřadu, Václavem Kupkou, měl vřelé vztahy a často probírali situaci jeho syna Františka, který zběhl z otcem připravené cesty. Archleb se jej rozhodl v této cestě podpořit. Mladý malíř pro něj snad z vděčnosti maloval firemní obraz propagující jeho továrnu na likéry, plakát však nikdy nebyl dokončen.
CO ŘÍKÁ HISTORIE?
Roku 1891 Josef Archleb odkoupil a zbořil tři domy na Opočenské ulici a za pouhé dva roky vybudoval novou továrnu pro svůj podnik LA FERME. Charakteristický pro něj byl vysoký komín, který tak v panoramatu města konkuroval tomu v mechanické tkalcovně na Zastavilce blíže k Opočnu. Potenciál regionu a vliv politiky ale přecenil, roku 1899 se firma ocitla v konkurzu a v dražbě ji koupilo zasilatelství Liznar & Krauser. Josef Archleb z Dobrušky odešel a stal se ředitelem Výzkumného ústavu kvasného v Praze, kde se nadále věnoval vědecké práci. Po cestě k dalšímu zastavení půjdete kolem domu malíře A. Beera, který Archleba hluboce obdivoval.
Po cestě k dalšímu zastavení si všimněte:
3. Rodiště Aloise Bera
Na nároží nedaleko dnešní nové polikliniky v Opočenské ulici stojí podlouhlý jednopatrový dům čp. 100, v němž žil Alois Beer (1833‒1897), soustružník, písmák a naivní malíř. Město mu vděčí za obrazovou kroniku závěru 19. století.
4. Náměstí F. L. Věka
Podloubí obklopovala původně téměř celé náměstí a Kostelní ulici a k radniční věži byla přisazena budova pivovaru. František Kupka takto již náměstí poznat nemohl, po požáru roku 1866 na většině míst zanikla podloubí a pivovar byl vystavěn v Křovické ulici. Ve 2. polovině 19. století byly také zbořeny všechny městské brány a relikty opevnění. V severní frontě najdete hned dva významné památkově chráněné domy, čp. 14 (původní radnice s věznicí ve sklepení) a 17 (kupecký dům F. V. Heka).
Renesanční radnice na nám. F. L. Věka
„Obrazy jsem sušil na slunci. Kterážto díla, takto vystavená, spatřil jednoho dne purkmistr Dobrušky, pan Josef Archleb, a objednal pro sebe sv. Josefa a firmu pro městskou spořitelnu. A nad to zavezl mne mocný pán ten do Jaroměře k prof. Studničkovi, jenž byl ředitelem řemeslnické školy. Jemu mám na prvém místě co děkovat za vzpružení mých citů a solidní základ ku kresbě vůbec." – F. Kupka
Velký podíl na tom, že se Josef Archleb začal o dílo mladého malíře Františka Kupky zajímat, měl sedlářský mistr Josef Šiška, který u chlapce v učení rozpoznal obrovský talent. Věděl, že nemá podporu a zázemí v rodině, a že si malířská studia nemůže dovolit. Archleb mu jednak zadával (a platil) první zakázky, jednak jej doporučil na kurzy kreslení ke svému příteli Aloisu Studničkovi, řediteli Všeobecné řemeslnické školy v Jaroměři. František soukromě absolvoval tříměsíční kurz a připravil se na přijímací zkoušky na pražskou Akademii výtvarných umění, kam byl přijat. Byl to jeho splněný sen! Na počátku školního roku 1888/1889 nastoupil Kupka do speciálky historické a náboženské malby profesora Františka Sequense. Na živobytí si přivydělával hodinami kreslení a jako spiritistické médium. Vzpomínal, že viděl i ducha svého velkého vzoru, malíře Josefa Mánesa, a rozmlouval s ním.
PRVNÍ ATELIÉR
Do Dobrušky se student František Kupka vracel na prázdniny. V malém bytě s macechou se tísnit nechtěl, pronajal si tedy jako ateliér bývalou komoru a sýpku na náměstí v domě čp. 39 (tzv. u Netíků), kde dříve bydlel kronikář, naivní malíř a soustružník Alois Beer (1833‒1897). Nejspíše opět Josef Archleb jej pobídl k malbě panoramatu města, které pak bylo vystaveno na jím pořádané hospodářské a průmyslové výstavě na přelomu srpna a září 1889. Obraz jste mohli vidět na prvním zastavení naučné stezky.
CO ŘÍKÁ HISTORIE?
Renesanční stavba radniční věže pochází z druhé poloviny 16. století. Byla symbolem městské samosprávy a sídlem hrdelního soudu. Radniční sklepy sloužily jako sklady soli a vína. Nad vnějším schodištěm visí popravčí zvonek z roku 1607. Vedle radnice, která stejně jako celé město několikrát vyhořela, stával do posledního z požárů roku 1866 městský dvůr a starý pivovar.
Před výstupem na věž si můžete od května do září prohlédnout originály prvotin Františka Kupky, vč. portrétu jeho otce, k němuž se váže příběh z pozdějších let. Malíř roku 1947 přicestoval do Dobrušky (vzhledem k pozdější změně politické situace naposledy) a městu daroval obraz s přáním, aby byl vystaven v místnosti, kde měl jeho tatínek kancelář. Po léta se vypráví, že mistra nikdo neuvítal, malbu zanechal někde na chodbě, znechuceně odjel a město zavrhl. Vřelé dopisy s radními to zcela vyvrací. Kupku přijal správce muzea, obraz ale nemohl vystavit v radnici, protože se tam měl budovat archiv s knihovnou. Z korespondence je patrné, že se malíři městská rada snažila vyhovět a on vysvětlení v úctě uznal. Jeho přání zůstalo v paměti i generací pozdějších, v 90. letech v nové obřadní síni skutečně vznikla galerie prvotin F. Kupky. Pod jeho obrazy se nyní konají svatby a vítají se zde všichni dobrušští občánci.
Po cestě k dalšímu zastavení si všimněte:
5. Mariánský sloup se sochami svatých
Sochařské dílo na náměstí F. L. Věka bylo vytvořeno z červeného a světlého pískovce v letech 1733 – 1736 královéhradeckým sochařem rakouského původu Ondřejem Deckerem a Janem Melnickým z Vamberka. Vrchol sloupu zdobí pozlacená socha Panny Marie Immaculaty. Kolem sloupu jsou umístěny sochy sv. Václava, sv. Jana Nepomuckého, sv. Floriána a sv. Františka Xaverského.
6. První ateliér v „domě u Netíků“
Když starosta Josef Archleb pořádal v roce 1989 první hospodářskou a průmyslovou výstavu u nás (v Praze byla až o dva roky později), byl již František Kupka přijat na Akademii výtvarných umění v Praze. V Dobrušce si krátce pronajal komoru a sýpku v domě čp. 39 „U Netíků“, aby zde mohl pro svého mecenáše namalovat obraz „Panorama Dobrušky“.
7. Rodný dům Josefa Archleba
V domě čp. 6 v Kostelní ulici žil na odpočinku až do své smrti děkan P. Josef Mnohoslav Roštlapil (1809‒1888), který Františka Kupku v Opočně pokřtil. V některých pramenech je označován jako jeho otec, jedná se zřejmě o dobovou pomluvu a historické okolnosti ani matriky tomu nenasvědčují. Zde se také dne 25. 6. 1843 narodil Josef Archleb, starosta města v letech 1887‒1897, hlavní iniciátor rozvoje průmyslového podnikání v Dobrušce a Kupkův první mecenáš.
Děkanský kostel sv. Václava
„Svou první lásku měl jsem v Jaroměři. Netroufal jsem si nikdy promluvit s tou dívčinou, abych nesbanalisoval své krásné sny. Chodil jsem jen kolem domu, kde bydlila, a došel vždy na hřbitov, aby to nebylo nápadným. Na hřbitově byla přepodivná barokní socha: plačící žena nad rakví, ale zarostlá mechem. Aby se zdálo, že mám na hřbitově něco na práci, oškraboval jsem mech z té sochy." – F. Kupka
LÁSKA K ŽENĚ A KE KAMENI
Socha plačící ženy nakonec začala Kupku zajímat více, než ona dcera hostinského. Autorem nádherného náhrobku vlastní tchyně Anny byl sám Matyáš Bernard Braun. Když jednou Kupka čistil starý kámen, našel hrob otevřený, vstoupil do něj a odnesl několik kůstek a ženské vlasy. Připadalo mu, jako by ho mrtvá žena očarovala. Zdálo se mu o ní, provázela ho v jiných světech, stala se na čas jeho múzou.
František Kupka měl od dětství zvláštní vztah k nadpřirozenu a k záhrobnímu světu. Bydlel naproti tomuto kostelu zrovna v časech, kdy byl rušen hřbitov, už jako batole přihlížel vykopávání starých hrobů. Snažil se se světem mrtvých promlouvat jako médium, naproti tomu již v časech sedlářského učení maloval náboženské obrazy, později také kostelní korouhve či svaté obrázky na plech.
STUDENTEM V PRAZE A VE VÍDNI
Studentská léta na pražské akademii byla dle Kupkových slov tak oficiálně fádní, že to ani nestojí za řeč. V roce 1891 mu zemřel otec, v té době již počtvrté ženatý. Poslední vazba na Dobrušku se zpřetrhala a povaha dál táhla mladíka k malířství a dálkám. Často podléhal výstřednostem spiritistů, byl nervově labilní, pil mnoho kávy a málo jedl, stal se veganem, měl sklony k alkoholismu. Roku 1892 nastoupil na Akademii výtvarných umění ve Vídni, což pro něj bylo určitým vysvobozením. Prožil tam vzestupy i pády, zdokonalil svou kreslířskou rutinu, hodně cestoval, našel lásku k módní návrhářce Marii Brühnové, aby ji za pár let nemocnou ztratil. Do Paříže s ní poprvé odcestoval v roce 1894 a usadili se na Montmartru.
K ZAMYŠLENÍ:
Krajina Kupkova dětství a mládí ale dál rezonovala v jeho plátnech, ať již šlo o přírodní tvary prastarých stromů, nezvyklých struktur ve vrstvách usazených hornin nebo o poznání světů záhrobních, které mu poskytovaly spiritistické seance. To vše ovlivnilo jeho další kroky na cestě k abstrakci.
CO ŘÍKÁ HISTORIE?
Kostel byl původně zasvěcen Panně Marii a sv. Václavu a jeho minulost sahá hluboko do 13. století. Nasvědčuje tomu i nález původní románské křtitelnice. Již ve 14. století šlo o stavbu kamennou, o čemž kromě vyobrazení svědčí i gotický klenební svorník objevený při opravě kostelního zdiva (najdete jej v muzeu). Kostelní krypta ukrývá ostatky pánů z Dobrušky a prvních Trčků z Lípy. Výrazným zásahem do stavebního vzhledu byla barokní přestavba, kterou provedl v letech 1709‒1724 původem italský architekt Nicollo (Mikuláš) Rossi. Poslední úpravou prošel kostel po požáru roku 1806. Fasáda hranolovité raně barokní zvonice slouží jako nosič slunečních hodin.
Po cestě k dalšímu zastavení si všimněte:
8. Stará kovárna
Každý den do školy i do učení chodil František Kupka kolem budovy, která na první pohled upoutá mohutným komínem od výhně. Kovárna stojí na konci Kostelní ulice a po požáru roku 1806 byla vystavěna v empírovém slohu s podloubím neseným pískovcovými sloupy. Kovárna v současnosti opět žije původním řemeslem.
9. Laichterův dům
V nenápadném domě se sedlovou střechou v Domašínské ul. čp. 360 se narodil František Laichter, dlouholetý (1865‒1886) a velmi schopný dobrušský starosta. Právě do jeho úřadu nastoupil roku 1872 nový tajemník Václav Kupka. Jako loajální úředník přijal dynamické změny konce 19. století. Snad mohl vnímat jako příležitost, když v následujících volbách zvítězila pokroková strana vedená Josefem Archlebem.
Dům Františka Kupky
„Maminku jsem měl rád, jak všecky děti své rodiče milují, ale měl jsem jedinou chybu: škaredil jsem se ustavičně a maloval v samotě své panáky, jež každý, kdo je viděl, uznával za hezké, ale naprosto zbytečné. – Vídeňský vzduch není dobrý pro malíře. – Paříž! Okřál jsem, jakmile jsem vylezl z vlaku a šum jejího života mně vnikl do uší a duše – v noci mě našel jeden klaun z cirku a vzal mě s sebou přespat. Můj první dobrodinec, zavedl mě kamsi, kde mi opatřili práci: kreslil jsem kostýmy." – F. Kupka
František Kupka měl ve Vídni podobné pocity, jako když mu zemřela matka. Cítil své snažení jako marné. Otec se mu zprotivil černěním šedých vlasů za účelem rychlého nalezení její náhrady. Macecha Alžběta Františkovu zálibu nenáviděla a jeho obrázky pálila v kamnech. Zemřela roku 1886, jejich synovi Karlovi byly teprve dva roky. Historie se opakovala, otec se ženil počtvrté. Dlouhého trvání nemělo ani toto manželství, v únoru 1891 se z Františka stal v necelých 20 letech sirotek. Opustili jsme jeho studentskou cestu v době příjezdu do Paříže.
ŽENY FRANTIŠKA KUPKY
V Paříži začala úplně nová etapa života Františka Kupky. Počátky nebyly snadné, z nedostatku financí kreslil letáky, módní výjevy, ilustroval časopisy, populární byly jeho karikatury. Duševně prožíval neustálé krize. Po rozchodu s tanečnicí Gabriellou potkal v roce 1904 osudovou ženu, Eugénii Straubovou (Nini), a s ní vychovával její tříletou dceru Andrée. Eugénie byla malíři doživotní oporou. Pro uklidnění mysli jezdíval do Bretaně, což se projevovalo také v jeho tvorbě (Akvarel Skaliska u moře přivezla manželka osobně jako dar do Dobrušky v roce 1935). V zahradě jejich domu v Puteaux namaloval roku 1908 obraz Malé děvče s balónem, Andrée, který se stal klíčovým dílem v jeho cestě k abstraktní malbě. V roce 1912 představil v Paříži první taková díla, mezi nimi slavný obraz Amorfa-Dvoubarevná fuga, v němž spojil pohyb míče při hře dcery a lad Bachovy hudby.
K ZAMYŠLENÍ:
Než se dobová kritika vzpamatovala ze šoku, vypukla první světová válka. Kupka vstoupil do Cizinecké legie, po zranění na frontě spolupracoval jako předseda České kolonie v Paříži se zahraničním odbojem.
CO ŘÍKÁ HISTORIE?
Dům čp. 323 je součástí tzv. Horského předměstí Dobrušky. Většinu původní zástavby zničil požár města roku 1806. Podobu domu čp. 323 v roce 1895 zachytil Alois Beer zhruba z míst, kde stojíte, i s okénkem do sklepa tesaného zčásti do skály. Vnitřní vybavení obytných místností neznáme, ale na původních dřevěných prknech záklopového stropu byl objeven šablonový motiv z 19. století, který byl na nové desky stropu replikován malířkou A. Rúčkovou.
V minulosti jsme si mysleli, že Kupkovi se do tohoto domu přistěhovali po smrti Františkovy matky (1881) ze Školní ulice. Bylo to uvedeno v několika zdrojích a první katastrální zápis je až pozdější (z doby dědictví). Z matričních záznamů ale vyplývá, že zde rodina bydlela už v době narození druhorozeného syna Václava v lednu 1873. Po smrti otce rodina dům prodala. V roce 1906 byl mezi čp. 323 a čp. 324 vložen objekt řeznického krámu, čímž se fronta zcelila. Po roce 1911 došlo přístavbám do plochy i výšky. Součástí poslední rekonstrukce bylo vybudování expozice věnované malíři Františku Kupkovi (2021).
Po cestě k dalšímu zastavení si všimněte:
10. Památník Františka Kupky
Pískovcový památník s kovovými reliéfními prvky stojí před ZŠ Františka Kupky v ul. Fr. Kupky a byl navržen a realizován sochařem Zdeňkem Kolářským v roce 2008. Reliéfní portrét malíře se prolíná s motivem Kupkova obrazu Čáry, plochy, prostor III z let 1921–1927. V dolní části je umístěn reliéf jeho veduty města Dobrušky z roku 1889 a koníček z vývěsního štítu dobrušského sedláře Šišky, u něhož se Kupka vyučil.
11. Socha Panny Marie
Po cestě ke kostelu sv. Ducha, na rodinný hrob nebo při svých cestách do Vambeřic či Olešnice, František míjel sochu ze světlého pískovce stojící dnes v lipové aleji v lokalitě pojmenované ve 20. letech 20. století jako „Venclíkovy sady“. Socha korunované Panny Marie s Ježíškem z poloviny 18. století je oděna v bohatém honosném širokém rouchu přepásaném dvěma růženci a řetězem. Jejím autorem je opět příslušník sochařské rodiny Melnických z Vamberka, Jan. Jde o jednu z umělecky nejhodnotnějších plastik v Dobrušce a typický barokní doplněk zdejší podhorské krajiny.
Kostel svatého Ducha
„Míním, že není zapotřebí kopírovat stromy, když cestou na výstavu lidé vidí lepší ve skutečnosti. Maluji, ano, ale jen pojetí. Radosti jsou kulaté nebo vlažné křivky v barvách asi oranžových. Modré plochy jsou myšlenky pozvolna se táhnoucí v prostoru. Jsou myšlenky vertikální, tříhranné, špičaté, třeskavé; hnus anebo pocit blaha nejsou ani v tvarech, ani v barvách." – F. Kupka
Kupka se v Paříži prosadil jako grafik a kreslíř
i díky cyklům Peníze, Mír a Náboženství.
Ilustroval rozsáhlou encyklopedii Člověk a Země. Světová válka
ale vše přerušila. Vstoupil do bojů jako nejstarší dobrovolník roty
Nazdar, po zranění se stal předsedou Československé kolonie ve Francii.
Organizoval legie, dělal návrhy na prapory, uniformy, vyznamenání, kreslil
karikatury svých druhů. Po válce poznal podnikatele J. Waldesa, který se
stal jeho přítelem a mecenášem. Obě rodiny společně cestovaly.
Z grafického návrhu F. Kupky vzniklo slavné logo Waldesovy firmy na
patentní knoflíky Koh-i-noor, dívčí hlava s patentkou v oku.
VYSTAVOVAL PŘEDEVŠÍM V PAŘÍŽI
Roku 1922 se Kupka stal externím profesorem pražské Akademie výtvarných umění. Věnoval se stipendistům, přednášel o kulturních dějinách a umění. V Čechách vyšla jeho kniha Tvoření v umění výtvarném. V roce 1936 vystavoval v Paříži s Alfonsem Muchou, jeho díla byla také součástí výstavy abstraktního umění v New Yorku. Během 2. světové války žil s rodinou své ženy v Beaugency a téměř nemaloval. Při příležitosti jeho 75. narozenin se u nás konaly hned dvě výstavy, SVU Mánes a Národní galerie. Až v 50. letech se se samotářským Kupkou seznámila asi nejslavnější mecenáška a sběratelka Meda Mládková, studentka v exilu. V Paříži byl v roce 1953 pořádán první Salon des Réalités Nouvelles, kde Kupka vystavoval pravidelně až do své smrti. Zemřel 24. června 1957 doma v Puteaux.
K ZAMYŠLENÍ:
Dva návraty do Dobrušky – ze zápisu městské rady: „6. ledna 1934 navštívila Dobrušku choť mistra Kupky s p. továrníkem Waldesem a jeho rodinou, pí. Kupková věnovala pro městské museum originální akvarel mistra." Deset let před smrtí, v roce 1947 přijel F. Kupka v doprovodu své manželky do Dobrušky naposledy. Přivezl s sebou darem portrét otce.
CO ŘÍKÁ HISTORIE?
Renesanční kostel z pol. 16. stol. je jedním z nejkrásnějších v Podorlicku. Nejcennější v interiéru je náhrobník donátora, rytíře Andreáše Nejmana z Ryglitz a Löwensteinu (1639). Zvonice pochází z roku 1687. Pod ní bývala poustevna. V roce 1872 byl u kostela zřízen nový městský hřbitov. Je zde pohřben Josef Archleb (1843–1913), bývalý starosta města. Také oba rodiče Františka Kupky (a několik sourozenců) byli pohřbeni na tomto hřbitově, takže sem zřejmě často chodil, hrob ale bohužel už zanikl. Symbolicky právě zde naše cesta za jeho kořeny končí. Na „Památníku významných osobností města Dobrušky" jeho odkaz připomíná nápisová deska.
Tiráž
Spolupráce na textech: Vlastivědné muzeum Dobruška, Galerie KODL
Grafická příprava: Antonín Vodička
Ilustrace: Adéla Rúčková, Tereza Pecenová, Alois Beer a František Kupka
Citace z Kupkových deníků a dopisů přátelům, J. S. Macharovi a H. Jelínkovi v letech 1900-1905
Realizace za podpory města Dobruška a Královéhradeckého kraje
Pro zvídavé návštěvníky jsme připravili úkoly k jednotlivým zastavením naučné stezky – odpovědi můžete odeslat zde, či se projít stezkou a vyplnit pracovní list. Dostanete jej v informačním centru v provozní době. Z odevzdaných odpovědí každý rok vybereme jednoho výherce, který od nás dostane knihu z naší produkce dle vlastního výběru.
